Ne každé město či oblast se mohou pochlubit pro ně typickou rostlinou. Těšín takovou květinu má, navíc odkazuje i na název města. Jde o hvězdnatec zubatý neboli hvězdnatec čemeřicový, lidově zvaný "těšíňanka”, latinsky zvaný Hacquetia epipactis, a s polským názvem cieszynianka wiosenna.

Hvězdnatec zubatý rozkvétá jako jedna z prvních jarních květin, ještě před olistěním stromů a růstem většiny ostatních druhů bylin. Už počátkem března rozkvétá (a byly zpozorovány případy dokonce v druhé polovině února). Objeví se žlutozelené soubory květů na bezlistém stonku dlouhém až 20 cm. Jde o okolíky, ne o jednotlivé květy, protože hvězdnatec zubatý patří mezi miříkovité, které tvoří typický okolík. To, co bývá považováno za okvětní lístky, je ve skutečnosti nepravé okvětí tvořené zelenými listeny (obvykle jich je 5-7), což jsou přetvořené listy.

Samotné květy jsou velmi drobné, žluté, a vyplňují prostředek. Listy se objevují později, jsou dlanitě členité a mají dlouhé řapíky. Hvězdnatec odkvete poměrně rychle a už v květnu až červnu se objeví plody. V létě už můžeme pozorovat jen hromady listů, někdy obtížně zpozorovatelné v houští jiných druhů bylinného patra lesů. Hvězdnatec zubatý roste především v listnatých lesech na úrodných vápnitých půdách.

Na ochranu hvězdnatce zubatého byly vyhlášeny přírodní rezervace "Velké doly" (za železničním přejezdem do Třince, na území Českého Těšína a Třince), "Městský lesík nad Puňcovkou" a "Městský lesík nad Olší" (na území Cieszyna). Kromě toho na něj narazíte v rezervaci Kopce a v několika malých lesících. Hvězdnatec zubatý bývá s oblibou vysazován do zahrádek a obyvatelé Těšína ho považují za jednu z oblíbených zahradních rostlin.

Hezkou pověst o původu hvězdnatce zubatého připomněl Gustav Morcinek, spisovatel zamilovaný do krás Těšínska. Podle jím citované pověsti se "těšíňanka” čili hvězdnatec zubatý dostala k nám odkudsi z Alp a její semena s sebou přineslo pravděpodobně rakouské vojsko generála Debaty při obléhání těšínského hradu během třicetileté války.

Na hradě se drželi Švédové a z toho je odvozena romantická pověst, že hvězdnatec zubatý pochází ze Švédska. Jeden těžce raněný švédský husar pomalu umíral v chaloupce slezských sedláků blízko Těšína. Do pohledného husara se zamilovala sedlákova dcera. Když její milý umřel, sundala mu z hrudi váček s prstí z rodného Švédska a vysypala ji na nebožtíkův hrob. S ní vysypala i semena hvězdnatce. Na jaře vyrostly na hrobě hned po sněženkách neznámé světle žluté květy. Byly proto nazvány "těšíňanky”, protože se objevily u Těšína.

Postupem času se rozrostly do trojúhelníku Těšín - Skoczów - Ustroń. Jiná varianta pověsti hovoří o tom, že dva šlechtici si kdysi slíbili, že ten, kdo přežije druhého, ho pochová a na hrob mu nasype hrst hlíny z rodné země. Po splnění slibu se ukázalo, že hlína obsahuje semena neznámé rostliny - samozřejmě hvězdnatce. Pověsti o původu hvězdnatce jsou mimořádně barvité a působivé, ale jak už to tak u pověstí bývá, pramálo odpovídají vědeckých faktům.

Hvězdnatec zubatý se přirozenou cestou vyskytuje pouze v Evropě ve dvou izolovaných, navzájem vzdálených oblastech. Jižní oblast výskytu hvězdnatce zahrnuje východní výběžky Alp, v rakouském Štýrsku a Korutanech, ve Slovinsku, Chorvatsku a Bosně. Severní oblast výskytu zahrnuje Moravu, západní výběžky Západních Karpat a východní Slovensko.

Právě v těchto dvou oblastech přežil hvězdnatec poslední pleistocénskou dobu ledovou. Po ústupu pevninského ledu se už v holocénu hvězdnatec vydal na cestu a rozšířil se na nová území. Přes Moravskou bránu pronikl na území Polska. Pro botaniky hvězdnatec představuje migrující relikt. Dnes se hvězdnatec zubatý vyskytuje v Polsku relativně hojně pouze na Těšínsku.

Několik dalších izolovaných nalezišť bylo zaznamenáno dále na Wielické pahorkatině (například v okolí Mogilan u Krakova), ve Slezských Beskydách (na Čantoryji v Ustroni, v Jaworzynce), v Žyveckých Beskydách (Rycerka v okolí Žywce), v jižní části Opolska - okolí Ratiboře, Rozumnic a Głogówka), a rovněž v okolí obcí Zawierć (Krakovsko - čenstochovská vysočina) a Krasnystaw (Lublinská vysočina).

Povšimněme si zde, že hvězdnatec zubatý se vůbec nevyskytuje ve Švédsku - takže odkud pochází ona pověst? Zcela jistě ho s sebou nemohl přinést ani žádný rakouský voják, protože tato rostlina se u nás udomácnila tisíce let před třicetiletou válkou, s kterou jí spojovala pověst.

Latinský název Hacquetia epipactis dostal hvězdnatec zubatý na počest Baltazara Hacqueta, francouzského lékaře a přírodovědce, který v letech 1787-1810 přednášel na Lvovské univerzitě a poté v Krakově. Hacquet jako první prošel celé Karpaty od východu na západ a výsledky svých pozorování vydal ve čtyřsvazkové práci, která se stala prvním bohatým zdrojem informací o Karpatech. V r. 1790 Necker označil hvězdnatec za samostatný druh a stanovil dodnes platný latinský název. Ještě na začátku 19. století býval hvězdnatec označován jako "dondia epipactis” nebo "dondisia epipactis” na počest Giacomo de Dondi.

Polský název "cieszynianka” běžně používaný obyvateli Těšína navrhl jako oficiální botanický název v r. 1924 Kazimierz Simm, profesor těšínské Vysoké školy zemědělské. Kmotr hvězdnatce chtěl takto podtrhnout, že právě v okolí Těšína se tato rostlina v Polsku vyskytuje nejčastěji. Název se asi hned zalíbil jako vhodný, protože ještě téhož roku byl uveden v prvním vydání botanického klíče "Polské rostliny”. Dříve polští botanici používali upravený latinský název "haketia”.

Zvláštní způsob, jak se semena této rostliny měla objevit na Těšínsku - ve váčku s rodnou zemí, který nosil voják - se stal asi důvodem, proč právě "těšíňanka” čili hvězdnatec zubatý bývá považován za symbol lásky k rodné zemi. Je to rostlina silně zakořeněná v regionální kultuře Těšínska a ve vědomí zdejších obyvatel.

Květ, či přesněji celé květenství, ať jako obrázek nebo snímek, se často využívají jako symbol v mnoha publikacích o Těšínském Slezsku a označují se jím mnohá sdružení, vydavatelství a iniciativy. Rovněž místní samosprávné orgány měst a obcí Těšínska už řadu let věnují zasloužilým osobám zlaté a stříbrné stylizované hvězdnatce zubaté.